Rodí se jehňata

Období rození jehňátek je tradičně spojováno s nástupem jara, velikonoc a nového života. Touto dobou přicházejí na svět a vítá je střídání počasí, sníh, střídání krmení a ledový vítr. _Nezáviděníhodný vstup do života. Novorozenci býložravých savců obvykle velmi rychle vstanou a zkouší vlastní nohy. K napití dochází během několika minut, maxiálně během několika desítek minut. První produkt mléčné žlázy se nazývá mlezivo čili kolostrum a jeho příjem mládětem během první půlhodiny (někdo říká hodiny) života je naprosto zásadní pro obranyschopnost novorozeněte. Je to jediný způsob, jak protilátky mladému organisu předat. Přežvýkavci totiž mají jiný typ placenty než masožravci a protilátky u telat, jehňat, kůzlat, a velblouďat neprocházejí placentou před narozením. Stejný problém musí řešit i hříbata. Pokud se nenapijí mleziva během první hodiny, jsou bez protilátek a tedy bez obranyschopnosti proti infekcím. Po prvním napití se uzavírá střevní stěna pro průchod protilátek z mleziva do těla. Tento průchod se uzavře také bez napití a to za hodinu od narození. První napití tedy zcela zásadním způsobem rozhoduje o dalším životě býložravce.
Další důležitým momentem je dezinfekce pupku. U všech zvířat kromě primátů je pupeční provazec dutý a je třeba odezinfikovat nejenom vnějšek pahýlu, ale také otevřít dutinu provazce a nalít nebo nastříknout dezinfekci DOVNITŘ. Bývalo zvykem při přejímání telat z teletníku prohlížet pupek a tzv. kolínka, přesněji zápěstní klouby telat. Při zduření pupku a "kolínek" se jednalo o celkovou infekci která vstoupila do organismu pupečním pahýlem. Někdy bývaly oteklé i paty, ale ne vždy. Taková zvířata byla vždycky zdrojem problémů a důslednost práce ošetřovatelskéo personálu tak byla zcela zásadní pro ekonomiku chovu. Z toho důvodu bývaly dezinfekční prostředky barvené, aby bylo vidět, která zvířata byla či nebyla ošetřena. Dokonce bývala pro každý den v týdnu jiná barva, aby bylo možno zjistit, jestli byla mláďata ošetřena ještě týž den, kdy se narodila. Vždy bylo nutno otevřít pupeční provazec a ... to jen tak pro opakování, matku moudrosti. Pokud ( a to bývá nejčastěji u hříbat) stále krvácí pupeční pahýl, je nebezpečí vykrvácení. Pomoc je velmi jednoduchá. Obejměte ústy novorozeněti čumáček a tlamičku a foukněte. Tím změníte tlakové poměry v dýchacím a oběhovém aparátu a krvácení se zastaví. Pokud ne, je možno ještě sterilně podvázat odezinfikovaný pupeční pahýl.
Prochladlé mládě je vhodné vytřít do sucha slámou, senem nebo hadrem (pozor, často se stává, že hadr je už mokrý a další "péče" bez výměny hadru stav spíše zhoršuje) a případně vzít prohřát dovnitř dokud neoschne. Během první půlhodiny se ale nastavuje termoregulační systém savce, tak je potřeba to příliš nepřehnat, aby mu po zbytek života nebyla zima. Harriot ve svých knížkách popisuje vložení jehněte na chvilku do vyhřáté trouby - ale zdůrazňuji to na chvilku a pochopitelně trouba nesmí být zavřená. A ještě maličkost: V žádném případě do mikrovlnky - mikrovlnka je smrt bez pardónu. Pro jakékoliv zvíře.
Pokud Vám přijde postup příliš komplikovaný a máte pocit, že příroda si má pomoci sama, máte pravdu jen do určité míry. V přírodě se druhého roku dožívá maxiálně třetina mláďat, velmi často ale také méně než desetina. A na výstavě etruskéo umění začátkem 90. let byla vystavována údajně nejstarší kniha.- hliněná destička popsaná klínovým pismem s obrázkem pomoci rodící ovci. Takže už před 7 000 lety existovali specialisté a problematika byla považována za natolik závažnou, že stálo za to "vydat" učebnici.
A pár drobností na závěr: Pro zdárný vývoj mláďat je vhodné bahnicím doplňovat jednak minerály, zvláště zinek, selen, vápník, ˇměď, hořčík a fosfor (podstatnější než množství je jejich vzájemný poměr) a jednak vitamíny, hlavně E, A, K, - oboje lze snadno a lacino doplnit kompletními vitamínovými směsmi - a jednak je vhodné držet stádo v imunitě proti klostridiovým infekcím, především proti tetanu a sněti šelestivé.