Co můžeme udělat pro včely ?

Přestože včely nestojí v centru zájmu veřejnosti, i včely patří mezi veterinářovy pacienty. Jejich důležitost pro lidi i přírodu je stále poněkud nedoceněná. Člověk z včelích produktů spotřebuje prakticky všechno - med, vosk, propolis, mateří kašičku a dokonce i včelí jed. Ale nejdůležitější činností včel je opylování. Pokud nebudou včely, můžeme to tady jako živočišný druh celkem zabalit.

Málokdo si dokáže představit tu strašnou dřinu, která včely provází po celý jejich život. Průzkumné lety a sběr nektaru a pylu zná každý, ale třeby systém termoregulace, který závisí na nošení vody a větrání křídly nebo naopak shlukování a vytváření tepla, představuje další obrovskou námahu. Když pak včely po létě nashromáždí dostatečné zásoby medu na zimu, přijde člověk a vybere "daně". Maximálně včelám nabídne řepný cukr - sacharózu- a včely se musí po zbytek podzimu pěkně smekat, aby se jakž takž dokázaly zásobit na zimu medem. Když ho nestačí vyrobit dost, zemřou. Už tak v rámci úsporných opatření vyhubí samečky, aby neužírali. Trubci jsou obětováni hrozbě, kdy pár hladových krků navíc může znamenat rozdíl mezi přežitím a nepřežitím včelího města. V zimách, jako byla letošní a loňská hůře zásobená nebo méně početná včelstva zemřou. Buď hlady, nebo tím, že nedokáží vytvořit dostatečně kompaktní tepelné těleso - a zmrznou. V létě se mohou přehřát a na termoregulaci spotřebovat mnoho energie a dělnic. Navíc je ohrožují mravenci a myši, a před pár lety roztočová varroáza zdecimovala populaci včel podobně, jako mor lidskou středověkou Evropu. Divoké včely u nás už nežijí a jsme plně závislí na nepříliš početných chovech soukromých včelařů

A do toho přichází nová katastrofa: mor včelího plodu. To je virus, který vyhubí novou generaci včel v úle. Promítněte si něco podobného v lidské společnosti a představíte si rozsah tragédie. Pokud se usmějete nad srovnáním lidí a včel, vzpomeňte si na _Nobelovu cenu pro Konráda Lorence, který jako první přetlumočil pohybový jazyk včel do "lidštiny". Bez určitých společných bodů by to asi nebylo možné.

Mor včelího plodu se po republice šíří pravděpodobně zbytky medu ve vyhozených sklenicích. Tento med bývá dovážen z ciziny, nejčastěji z Asie. Život včelstva je tak náročný na spotřebu azískávání energie, že pokud včela někde najde pár kapek medu, považuje to za dar z nebes. Místo toho přinese do úlu smrt.

Chcete-li pomoci zpomalit šíření téhle strašné nemoci, řešení je velmí jednoduché: Každou vyprázdněnou skleničku medu vymyjte horkou vodou, zabalte ji před vyhozením do co nejpevnějšího neprodyšného sáčku na odpadky, udělejte uzel, a pro větší bezpečnost klidně vložte ještě do druhého sáčku a zauzlujte. A pak teprve vyhoďte do popelnice či kontejneru. A zavřete víko.

Pokud půjdete na návštěvu ke včelaři, vemte mu místo flašky kilovku cukru. A pokud budete chtít být opravdu grandi, věnujte mu balíček fruktózy. A to bude v úlu na podzim mejdan!

Když pak uvidíte včelu v akrobatické poloze sbírat nektar a pyl, určitě se s ní ucítíte být spřízněnější a Vaše vlastní problémy se (třeba) smrsknou na nepatrné nic.